Autor: Magdaléna Fiala
Dřív pro mě Velikonoce znamenaly hlavně volno.
Jaro, barvy, chvíle, kdy se na chvíli zpomalí svět a člověk má pocit, že je všechno lehčí. Byly to dny, které se prostě děly, aniž bych měla potřebu se nad nimi zastavovat.
Číst dálVina neřve. Ona šeptá.
Stejně ve mně zůstává hlas, který mi šeptá, že to možná pořád nebylo dost. Protože srdce nechce pravdu. Chce vrátit čas.
Číst dálExistují ženy, které svět nikdy neoslaví.
Ženy, které večer usínaly jako mámy a ráno se probudily do reality, ve které jejich dítě už není.
Číst dálDušičky – den, kdy hoří srdce, ne svíčky
Kdysi jsem měla pocit, že Dušičky jsou o smrti. O ztrátě, o tichu, o bolesti, která se zvedá z vlhké hlíny a pálí v hrudi.
Číst dálKdyž odejde dítě… a s ním i část nás
Ztráta dítěte navždy rozdělí život na dvě části. Na „před“ a „po“. Nic už nikdy nebude stejné. A nic ani nikdo vás na to nepřipraví.
Číst dálSmrt není opakem života.
Smrt nás učí, že láska nikdy nekončí. I když tělo odejde, vztah a vzpomínky zůstávají navždy součástí našeho života.
Číst dálKolik máte dětí?
Jedna z nejtěžších otázek, na kterou neexistuje správná odpověď. Odpověď se mění podle toho, komu ji říkáme, ale v srdci zůstává vždy stejná.
Číst dálNa dně. A bez návodu.
Život nás občas srazí na kolena a nenabízí žádný manuál, jak vstát. Přesto je možné najít sílu i tam, kde si myslíme, že už žádná není.
Číst dál