“Blog je místem, kde se slova stávají mostem mezi bolestí a nadějí. Najdete tu příběhy o životě po ztrátě, o lásce, která neumírá, a o hledání světla i v těch nejtemnějších dnech. Je to prostor sdílení. Pro všechny, kdo chtějí vědět, že nejsou sami.“
Kdysi jsem měla pocit, že Dušičky jsou o smrti.
O ztrátě, o tichu, o bolesti, která se zvedá z vlhké hlíny a pálí v hrudi.
Ztráta dítěte navždy rozdělí život na dvě části. Na „před“ a „po“. Nic už nikdy nebude stejné. A nic ani nikdo vás na to nepřipraví.
Smrt nás učí, že láska nikdy nekončí. I když tělo odejde, vztah a vzpomínky zůstávají navždy součástí našeho života.
Jedna z nejtěžších otázek, na kterou neexistuje správná odpověď. Odpověď se mění podle toho, komu ji říkáme, ale v srdci zůstává vždy stejná.
Život nás občas srazí na kolena a nenabízí žádný manuál, jak vstát. Přesto je možné najít sílu i tam, kde si myslíme, že už žádná není.